Fráňa Šrámek
Zlatá slova. Někteří muži si myslí, že zatímco jejich vrstevnice zestárly, oni zůstali mladí a atraktivní pro dívky ve věku svých vnuček. Naštěstí se to netýká všech mužů, ale jen několika málo hlupáků. 😉 "Mel Gibson mi řekl, že jsem příliš stará na to, abych hrála po jeho boku... i když je o dva roky starší než já. V Hollywoodu může šedesátiletý muž líbat na plátně třicetiletou ženu. Ale pokud si totéž dovolí žena, je terčem posměchu. Já jsem nebyla výjimkou. Říkali mi, že jsem příliš atletická, příliš silná, příliš opravdová. A víte co? Já si to všechno ponechám. Raději budu „příliš“, než abych se stala neviditelnou." ©Sharon Stone. -
Pár slov o přátelství mezi muži. O skutečném přátelství. Nějak mám vlhké oči. Via fb Radek Kučera: Ve svých příspěvcích často kritizuji dnešní sobeckou dobu, kdy místo, abychom se těšili ze vzájemné lidské pospolitosti, hlubokého přátelství a ochotě pomáhat si navzájem, jsme vůči sobě nepřátelští, šíříme závist, jed a toxicitu, podporovanou algoritmy sociálních sítí a neskutečnou vulgaritou veřejného prostoru. Hluboké přátelství, vznešenost, důstojnost a noblesa se staly nedostatkové zboží, dneska letí lži arogance a buranství. Mockrát jsem také říkal, že mužské přátelství je jiné než ženské a každý chlap, i kluk si zaslouží svého nejlepšího přítele, takového, který s ním bude opravdu upřímně a hluboce sdílet jeho radosti i starosti a který bez váhání pojede přes půl světa, když ho jeho parťák bude potřebovat. Jakási krystalické, upřímné a asexuální city mezi muži, jakási bromance, či přátelství, které se často rodilo ve válečných zákopech, skautských, nebo sportovních oddílech, či o kterých jsme četli v románech Karla Maye, kdy jsme obdivovali pokrevní bratry Vinnetoua a Old Shatterhanda. A mně nezbývá než hluboce smeknout před Leošem, který přesně takovým byl pro Patrika Hezuckeho. Zrušil veškerý svůj program jen proto, aby se svým přítelem mohl být v jeho těžkých chvílích, on dokonce přespával na lůžku vedle něj v nemocnici a je dost možné, že když Patrik odcházel, měl vedle sebe z jedné strany svou manželku Nikolu a z druhé strany největšího kamaráda Leoše. Tahle fotka mi upřímně vehnala slzy do očí. Je o hlubokém přátelství, které nám tak často dnes schází. A my sami si položme otázku jestli bychom tohle udělali pro naše přátele, nebo oni pro nás. Jestli existuje kromě rodiny opravdu někdo, kdo by s námi přespával v nemocnici a byl s námi, možná až do konce. Každý z nás potřebuje svého Leoše a skoro nikdo ho dnes nemá. Upřímnou soustrast všem blízkým a poklona a obdiv Leoši Marešovi. Tohle je přesně ten parťák, který je zapsán v knize ohrožených druhů. A já za tuhle naději, totiž, že stále jsou moc děkuju. -