Jan Hřebejk
Jarek Nohavica se z básníka svědomí stal postupem doby populárním zpěvákem. Z venku to vypadá zdánlivě stejně, ale je v tom rozdíl a nestalo se to ze dne na den. Jeho publikum z 80.let a částečně ještě i jeho obdivovatelé z dob Mikymauzolea a Divného století, je zklamáno a v hojném počtu Jarka Nohavicu zavrhlo nebo jen opustilo jeho tvorbu. V hojnějším počtu mu zatím přibylo ( nebo se i z původních fanoušků vyvinulo) publikum, které miluje Jarka pro pohodové, nápadité a v zásadě popové písně hrané na akustickou kytaru nebo harmoniku, které kombinují chytlavé melodie a hořce zábavné texty. Je to už jiné publikum, kterému podobně jako u popových hvězd, nevadí "poklesky" rasistických vtípků, podivných politických sympatií, nebo bagatelizování zla: Putina, SPD nebo Babiše. Kritéria svědomí už neobstojí. Hitmaker se stal zrádcem svého původního publika. Jestli mu to vadí, těžko říct. Možná si toho nevšímá, člověk sám sebe vnímá hodnotově stále stejně. Možná má pocit, že se změnili ti původní obdivovatelé. Jak to zpíval Okudžava "A líto mi je, že už nikdy se nesetkám s Jarkem Nohavicou" -
Z včerejšího večírku s přáteli: Jednomu ( důstojník z BISky) se nedaří odeslat sms. Napomenutí od kamaráda lékaře: "Ty vole, to by snad dokázal i Heghseth" Pro naši generaci je nové, že synonymem pro neschopnost je ministr obrany USA. -
