RayBaseley
V metru jsem dnes zaslechl paní, jak na skupinu Ukrajinců, kteří právě vystupovali z vagónu, utrousí: „Zase Ukrajina, pažálsta.“ Nešlo to přeslechnout. A nešlo mi to ani nechat být. Slovně jsem ji konfrontoval s tím, že mi nepřijde v pořádku takhle se v MHD vymezovat vůči lidem jen podle původu. Snažil jsem se to držet v rovině normální debaty - bez křiku, bez urážek. Nešlo to. Ne z mé strany. Okamžitě přešla do útoku: „Co vás to zajímá, můžu si říkat, co chci,“ následovala tiráda o „patnácti stech Ukrajincích denně“, kteří prý proudí do Česka, a osobní útoky zakončené posíláním „někam“. Tenhle zdánlivě drobný střet v metru je ale výmluvný. Mám informace, že podobných slovních útoků a ostrých konfrontací - někdy i s přímým napadáním - se odehrává hodně. Nejde o výjimku, ale o trend, který bohužel sílí. A připomíná to, že otevřená nevraživost se u nás přesouvá z internetu do běžného veřejného prostoru. A že mlčení v takových chvílích není neutrální. -
